čtvrtek 11. května 2017

Kočičí dvířka

Zatím ještě bydlíme v bytě a máme doma kočičku. Chodí spořádaně na svou toaletu, ale s příchodem miminka jsme řešili problém, kam dát kočičí záchod, aby se do něho dostala kočka ale mimi ne. Nakonec vyhrála varianta umístit kočičí toaletu na naši toaletu a do dveří vyříznout otvor. Představovala jsem si tradiční oblouček, ale můj kreativní a originální báječný muž to vyřešil mnohem lépe :)

A funguje výborně!


Hračka pro strkací období

Děti prochází různými obdobími. Vývojová psychologie je nazývá všelijak (S. Freud např. orální, anální, falické a latentní ;) My jsme je doma začali pojmenovávat po svém. Právě teď kolem jednoho roku má Matýsek strkací období. 


Moc rád strká drobné předměty do nejrůznějších skulin a dírek (naštěstí ještě nepřišel na to, že má nějaké dírky i na své hlavě). Kolíčky na prádlo do konvičky na zalévání, kamínky do zavřené banánovky, náplasti do krabičky na náplasti atd. Takže proč toho nevyužít a zároveň nerozvíjet další dovednosti a třeba i jemnou motoriku. A taky jsem konečně našla využití alespoň pro pár krabiček, které mi bylo líto vyhodit. 


Jednu krabičku od granulovaného čaje pro kojící jsem obalila balícím papírem, na druhou jsem použila vystřižený obrázek z časopisu (jakási makrofotka brusnice brusinky) a do víčka odlamovacím nožem vyřízla otvory, jeden čtveratý, druhý obdélníček jako do pokladničky. Tyhle dózy stejně jako ty od Cara a podobných kávovin mají víčka z měkkého plastu, do které se otvory dělají snadno a nezůstávají ostré okraje. Otvory do víčka jsem dělala podle toho, co se do nich má strkat. Do čtverečku se vejdou udělátka (skutečně netuším, jak se ty camprliky jmenují), kterými se zavírají vakuovací pytle a kterých se mi doma povalovala spousta. Do druhé dózy-pokladničky máme papírová kolečka, která jsme v Tescu nehodili do hlasovacích válců (snad nám to Tesco promine).


A výborná hračka/pomůcka je hotová! Kromě toho, že si děti cvičí prstíky a jemnou motoriku, je to i prima štěrchátko.


úterý 9. května 2017

Něco o mě



Jmenuji se Kateřina a jsem v první řadě Matýskova máma a Kačerova žena. Kromě toho pedagog na Lipce, volejbalistka, skautská lektorka, milovnice dobrého jídla (hlavně toho sladkého), čtenářka, laická zahradnice a hospodyňka (rozuměj pod tímto názvem někoho, kdo zvelebuje a z domu dělá domov). Co ale rozhodně nejsem, je fotograf...

Začínáme...

Byt + domek se zahradou + kočka + malé děťátko .... to je hlavní náplň našich dní. Zvelebujeme, upravujeme, hrajeme, vaříme, žijeme, zkoušíme, pečeme, budujeme, boříme, tvoříme, vymýšlíme, upravujeme, zdokonalujeme... 

A v tomto procesu někdy něco vyjde, jindy nevyjde nebo potřebuje více úprav a oprav. 
A protože to, co vyjde, je někdy moc prima, ráda bych se o to podělila. Stejně tak i o to, co nevyšlo, protože i to se někomu bude hodit.