Netradičně tradiční Mikuláš

Svatý Mikuláš byl vnímán jako patron chudých a ochránce dětí. V lidové tradici obdarovává děti drobnými dárky a často ho doprovází čert a anděl. Tyto tři postavy představují řád a spravedlnost, ve zlaté knize skutků je vše jasně viditelné, nic se neschová. Dobro a zlo by mělo být vyvážené, Mikuláš představuje nestrannou bytost, anděl je vnímám jako dobrý, čert jako zlý. Andělů a čertů by tedy mělo být stejné množství. Často ale v předvečer svátku sv. Mikuláše potkáte na ulici bandu několika čertů, které doprovází Mikuláš a jeden nebo dva andělé, někdy ale také žádný. 

Co si z toho vezmou děti? Mikuláše a čertů se bojí, není tam bytost, která by se jich zastala, nebo je v menšině a někde vzadu, zatímco čerti řádí a velmi dobře se tím baví. Místo toho, aby opravdu  realisticky děti zhodnotily své chování a jednání, vypadá to, že jen "zlobí" (tento výraz  nemám ráda), chovají se nevhodně, čerti si je sebou odnesou do pekla a žádný dáreček si nezaslouží. Před čerty odkývají všechno možné i nemožné (zahodím dudlík, budu chodit na záchod včas, nebudu se vztekat, budu papat mrkvičku, budu si dělat úkoly včas). Za to, že to slíbí, jim Mikuláš přeci jen nějaký ten dáreček dá. Dáreček ve formě obrovského koše plného dobrůtek a sladkostí.

Rozhodli jsme se, že Mikuláše pojmeme trochu jinak. V předvečer jeho svátku jsme ze šuplíku vybrali tu správnou ponožku (ručně pletenou a řádně barevnou) a dali ji za okno. A ráno jsme v ní našli dáreček od Mikuláše. Ovoce, perníčky, ovocnou tyčinku. Až bude Matýsek starší, přibudou také oříšky. A pokud bude potřeba upozornit na nějaké nevhodné chování nebo zlozvyk, objeví se v ponožce třeba taky brambora, cibule nebo polínko příp. kus uhlí (pokud se nám ho podaří sehnat). 

Mikulášský balíček v ponožce

Mikulášský dáreček tak vlastně funguje jako určitá reflexe chování a tento způsob předání v sobě skrývá tajemno, které děti tak milují.